(...pro ty, co v Mostě znají zastávku U stovky)
Fotil jsem v Mostě animaci mraků a ještě se stavil u kolegy v grafickém ateliéru vedle kostela.
Domů jsem se vracel v podvečer tramvají ze zastávky U stovky. Četl jsem si noviny, když mě oslovil mladý kluk:
„Pane, prosím vás, neřekl byste mi kolik je hodin?“
„Jasně,“ odpovídám a mrknul jsem se na mobil: „devatenáct třicet šest!“
„Pane, neříkejte mi to takhle digitálně, símvás, nemohl byste mi to říct nějak normálně, jako půl šesté a tak,“ odvětil zase on.
„Půl osmé a šest minut,“ překládám s úsměvem.
„Tak to za osm minut pojede,” usmívá se i on.
„Pane, já vás odněkud znám, nejste vy ten...” přemýšlí.
„Hele, nezlob se, já si tě nepamatuju“ a napovídám: „Víš co, já znám Vaška Gorola, fotil jsem svatbu Ljubě Čorbové
a znám Žigu, fakt se nezlob, já fotím dokument, potkávám spoustu lidí a opravdu si tě nepamatuju, nezlob se.“
„Já vím, já vím,“ snaží se rychle reagovat, „vy jste ten, ten... redyvor!“
„Hele, vůbec nevím, co to je, já fotím,“ a trpělivě ukazuju na brašnu a stativ.
Mrkne se tím směrem a přitaká:
„No jasně, ste redyvor... redyvor, ten, co hlídá lístky v tramvaji!“