(...hezký večer na dotočné filmu Štěstí)
Natáčení filmu Štěstí bylo zajímavé i tím, že se během jeho realizace narodilo členům štábu velké množství dětí. I během dotočné rezonovaly důsledky čerstvých partnerských vztahů.
V rámci finanční pomoci jedné kolegyni uspořádala produkce aukci věcí z natáčení. Každý věnoval něco, co mělo šanci na vydražení. Téměř ke konci dražby donesla kostýmní výtvarnice svetřík, který oblékala Tatiana Vilhelmová ve scénách hraných u starého domu na předměstí. Cena pomalu stoupala, přihazovali jsme po malých částkách, když vyvolávač objevil v kapse svetříku cigaretovou krabičku se složeným drobným dopisem velikosti taháku.
Ozval se křik, Táňa vyběhla z davu a chtěla dopis okamžitě vrátit. Při natáčení se totiž sblížila s produkčním Pavlem Čechákem a ještě v době, kdy byl jejich vztah absolutně tajný, si v pauzách mezi klapkami jenom dopisovali. „Ježíšmarjá, to mi fakt musíte vrátit, tohle nesmí nikdo vidět,“ křičela. „No tak Pavle, udělej s tím něco!“
„Dopis je součástí svetříku a zůstává v dražbě,“ znělo rozhodnutí. Tatiana schoulená do Pavla se střídavě modlila, usmívala a žadonila, ať dorovnává nabídky. Přihazování nabralo na intenzitě. Nakonec svetřík opravdu koupil Pavel Čechák, za cenu blížící se deseti tisíci korunám která absolutně převyšovala ostatní dražené předměty.