(...to se může stát, když fotograf jede do práce tramvají)
Před odpoledním focením jsem jel z ateliéru pro pár drobných produktů. Seděl jsem v promrzlé tramvaji a četl si. Z dopolední pohody mě vyrušil stařík zabalený v dekách, který si sedl přede mě, neuměl česky a byl dezorientovaný. Hledal konkrétní tramvajovou zastávku. Snažil jsem se mu pomoct a objížděl s ním různé zastávky odpovídající jeho nesrozumitelnému popisu. Hledal jsem pomoc i u armády spásy, tam ale nikdo nebyl a ani v Naději nejevili o rumunského utečence zájem, jen ho obdarovali svačinou. Na policii stařík nechtěl.
Když na mě začala být znát nervozita z blížícího se termínu, tak mi stařík naznačil, že si vzpomněl na název zastávky a u Masarykova nádrží nasedl do šestadvacítky. Vracel jsem se do ateliéru s výčitkami, že jsem se nedokázal o dědu postarat, ale zároveň jsem neměl odvahu zrušit fotografování. Hned při prvním snímku usadil můj asistent fotoaparát špatně na stativ, ten upadl a kvůli ohnutým táhlům jsme nemohli pokračovat v práci. Sedl jsem proto do tramvaje 26 a rozhodl se staříka najít.
Na konečné u Podbaby mi tramvajačka řekla, že se tam děda pár minut motal, ale pak nastoupil do tramvaje a odjel pryč. Sedl jsem si na lavičku, myslel na staříka a přemýšlel, za jak dlouho budu mít opravený foťák...