(...tiskli jsme levně permnický kalendář Enelex na stroji který Jiří Kylar zajížděl)
Téměř dva měsíce jsem strávil focením permonického kalendáře pro společnost Enelex. Protože jsou permoníci pohádkové bytosti, vozili jsme je v autě vždy hlavou vzhůru, aby byli dobře naladění a netropili při fotografování naschvály. Při posledním podvečerním fotografování jsme vínovému skřítkovi popálili nožičku. Když jsme o pár týdnů později v polovině prosince tiskli permonické kalendáře na nový rok, práci nám komplikovaly technické potíže čerstvě osazené tiskařské mašiny. Byla noc, propadal jsem beznaději a vzpomněl si na popáleného skřítka. Probudil jsem telefonem svou ženu a poprosil jí, ať vínovému nožičku obváže a permoníky uloží do postele. Tímto činem jsem nabyl jistotu, že jsem pro zvládnutí termínu udělal vše. Stroj se konečně rozjel a já odešel unavenému tiskaři sehnat do studené ranní Prahy doutník vítězství.