(...pořizování firemních portrétů je občas oříšek)
Každá firma má ve svém týmu člověka, pro něhož je fotografování nepřekonatelnou bariérou. Naposledy se podobný komplex ukrýval v razantní vedoucí vývojové kanceláře. Třicátnice cvičící ve volném čase bojová umění nejdříve focení odmítla a předložila vlastní fotografie, pro náš záměr ale nepoužitelné. Domluvili jsme se tedy, že jí vyfotíme hned druhý den jako první, aby pak už měla klid.
Přišla ráno a evidentně trpěla už během líčení. Když vstoupila na papírové pozadí a namířil jsem na ni objektiv fotoaparátu, zatuhla nadobro. Nebyla schopná se natočit ke světlu a jen s přemáháním mluvila.
Vyzkoušeli jsme různé uvolňovací cviky, ale nic nezabíralo. Opustili jsme tedy zakletý prostor ateliéru a začali hovořit na jiné téma. Nechal jsem jí potěžkat fotoaparát a připili jsme si na zdraví i na kuráž. Téměř se z toho stal malý firemní dýchánek a paní vedoucí za podpory svých podřízených do sebe nalila téměř celou lahev kvalitního ostrého alkoholu. Nakonec se neobyčejně uvolnila a za pár minut jsme jí pořídili pohodové a příjemné snímky. Na zbytek dne si ale musela vzít neplacené volno.