(...takhle dopadla divadelní dramatizace příběhu sedláka Rajtera)
Známý divadelní režisér Jiří Havelka plánoval uvést na jevišti Dejvického divadla příběh o sedláku Rajterovi. Několik měsíců četl korespondenci mezi mnou a mojí ženou, vyzvídal detaily příběhu, studoval úřední spisy a několikrát zajel i za rodinou pana Rajtera. Já jsem zatím pro divadelní grafičku připravoval fotografické podklady na pozvánky a ve volném čase se scénografem Vladimírem Němečkem prohledával bazary a sháněl vhodnou fotografickou techniku. Pár dní před první zkouškou hry jsme na jevišti postavili provizorní fotokomoru. Já jsem předvedl hercům, jak se vyvolávají klasické fotografie a Ivana Trojana jakožto představitele fotografa, jsem učil správně držet fotoaparát a zaujmout soustředěný postoj. Obrazově vše ladilo nádherně, scéna ožila fotografickým příběhem a dokonce voněla fotokomorou. Z následného soustředění s herci se však Jiří vrátil nešťastný, hra nefungovala. Okamžitě začal s novými zkouškami a za měsíc uvedl v divadle premiéru úspěšné improvizace Černá díra. Celou hrou jsem se prochechtal a na závěr dostal balík vytištěných pozvánek na představení o sedláku Rajterovi.